část 4
Když jsem se probudila, tak jsem na sobě měla čisté oblečení a ležela jsem v cizí posteli. Rychle jsem se zvedla do sedu a rozhlížela se kolem sebe. Když někdo vešel do pokoje. Byla to žena o málo vyšší než já, takže mohla mít tak kolem 160cm. Byla štíhlá a měla krásné, dlouhé, kaštanově hnědé, vlasy. A řekla ,,Tak už jsi konečně vzhůru. Čekala jsem, že budeš spát déle.“ ,,Déle?“ podivila jsem se ,,Jak dlouho tu spím a kde to jsem?“ začala jsem se vyptávat. Ta paní mě uklidnila a řekla ,,Musím ti poděkovat za záchranu Petra. Prý by bez tebe skončil někde v nemocnici. Tak ti děkuji, ale za to ty se jenom tak rychle neuzdravíš.“ A já si vzpomněla na žebra. Vyhrnula jsem si triko, které jsem měla na sobě a viděla jsem obvázaná žebra. Hnedka jsem si je odvázala a podívala se na ně…
Najednou někdo zaklepal. Rychle jsem si stáhla tričko a řekla ,,Dále.“ A vešel tam muž. Zřejmě Petrův otec a s ním ještě jeden pán v bílém plášti. Asi doktor.
Slušně jsem pozdravila a muž mi řekl ,,Toto je náš osobní doktor. On tě uzdraví rychle. A nemusíš se ničeho bát.“ a já řekla ,,Ale toto nemohu přijmout. Vždyť jsem tu na obtíž.“ A najednou se tam objevil Petr a řekl ,,Ale musíš to přijmout, za to že jsi mi zachránila život. A kvůli mně jsi zraněná.“ Já mu řekla ,,Příště si o mě zjisti informace, než se do něčeho vrhneš. To co jsem udělala v té uličce je moje každodenní náplň života. Není den, kdy někoho nezachráním před tou bandou. Snaží se mě dostat už dlouho a už nevědí, kam by mě zatáhli. Nic by ti neudělali, jenom se tě snažili vylekat. A mě někam nalákat.“ a usmála jsem se.
Potom Petr odešel i s jeho rodiči a zůstal tam semnou doktor. Když mi vyhrnul tričko, tak se zděsil a řekl ,,Toto ti budu muset zašít. To jsou hluboké rány. A já jsem řekla ,,Tak dělejte jak uznáte za vhodný. Mě je to jedno. Ale varuji předem, že já peníze na zaplacení Vás nemám.“ Doktor se usmál a řekl ,,Ty mě platit ani nemusíš. Petrovi rodiče mě už zaplatili předem, ať budeš potřebovat cokoliv.“ Já jsem jenom udiveně koukala, když mi doktor řekl, ať si lehnu na bok a podal mi kousek dřívka na skousnutí. Potom mi na ránu nastříkal dezinfekci, vyčistil ji a začal šít. Ani to moc nebolelo, ale i tak jsem znovu omdlela.
Když jsem se opět probudila, tak u mě seděl Petr a držel si hlavu v rukách. Já jsem se na něj podívala a zeptala se ,,Jak dlouho tu už ležím. A kolik je hodin?“ Petr se usmál a řekl ,,Neboj, Tví rodiče vědí, že jsi u mě. Byl jsem jim to osobně říct. Jsi tu hodně známá. Lidé si tě najímají jako špeha, když něco potřebují najít a nebo zjistit. Jsi v tomto oboru prý jednička. Jsi tu už druhý den. Včera od večera a teď je 12:24 tak že něco málo přes oběd. Vašim jsem řekl, že se ti stala nehoda a že se o tebe postará speciální doktor u nás. A že mají počítat s tím, že přijdeš domů až v neděli, takže můžeš být v klidu.“ A usmál se. Já zvedla ruku a položila ji na krk. Chtěla jsem chytit přívěšek draka, který mám neustále na sobě. Ale nikde jsme ho nenašla. A tak jsem se na něj zeptala Petra, ten mi ho hnedka podal. Já si ho hnedka dala na krk a oddychla si. ,,Proč je pro tebe tak důležitý?“ zeptal se mě. ,,Je to život mého otce. Po té co zemřel mě strašil jeho duch v pokoji a když jsem dostala tento přívěšek od kamarádky, tak jsem toho ducha uvěznila do toho přívěšku. Od té doby se konečně vyspím.“ Petr se jenom nevěřícně díval. Když do pokoje vstoupila žena a nesla jídlo na podnosu. Petr se hnedka nabídl, že mě nakrmí. Ale já se chtěla najíst sama a pokusila jsem si sednout. To ovšem bylo nemožné, když mi ta paní řekla ,,Máš jenom ležet a nesmíš se posazovat a už vůbec chodit.“ Usmála se a dala tác na stolek. Já s odporem tedy souhlasila s krmením…