část 2
Konečně jsem došla do školy s kamarádkami ze třídy. Hnedka se mě vyptávali na toho kluka, protože jsem se nedávno rozešla s jiným klukem. A tak narážely, že mám nového, a takové různé věci. Když skončila první hodina, tak do třídy vletěla třídní učitelka a řekla ,,Tak děti, je tu malá změna. Z důvodu, že tu máme nového žáka, který chce začít už dneska, budu s vámi druhou hodinu já. Takže nebudete mít Dějepis. Doufám, že vám to nevadí.“ A celá třída radostně vykřikla, že nebudeme mít dějepis. Potom, když nás učitelka uklidnila, tak řekla ,,Můžu vám říct, že je to kluk a že se nedávno přestěhoval do Zábřeha a chce nastoupit do naší třídy. Je z urozené rodiny a poměrně vysoký.“ A já s posměchem dodala ,,Jo, až nějak moc vysoký. A nafoukanej a má rád bojovná umění.“ A učitelka na mě upoutala pohled a řekla ,,Takže se s ním znáš?“ ,,Ne, neznám. Akorát jsem se s ním dneska poprvé viděla na zastávce, kde mi na něj něco práskla kámoška. Podle ní je až moc hezkej. Ale taky mi říkala, že každá, co se ho snažila dostat, tak neměla úspěch. Takže se na nic moc netěšte.“ A sklonila jsem hlavu k obrázku který jsem si kreslila. Holky se divili, jak to o něm mluvím. Ale učitelka to rozsekla a řekla ,,Tak vstup, Petře.“
Petr otevřel dveře a vešel do třídy. Pomalu šel dopředu a najednou se zastavil u mě a řekl ,,Tak co, prcku, už mi řekneš to tvoje jméno?“ a já s úsměvem na tváři řekla ,,Jen si ho zjisti sám. Já ti ho neřeknu.“ A došel až k učitelce.
Tam ho učitelka představila celým jménem ,,Tak milí studenti, toto je Petr Seidl. A jak jsem již zmínila, tak bydlí v Zářeze na Moravě.“ A potom vybídla Petra, aby řekl, kde dříve bydlel a co dělal za studium.
A tak Petr spustil ,,No, dříve jsem bydlel v Praze, ale tam to nebylo nic moc, a tak se naši rozhodli přestěhovat sem. V Praze jsem studoval na střední mechanické škole. Ale byla to tam nuda. A tak jsem místo mechanické školy tady, zvolil zdravotní školu, která mě láká už od mala. Mamka je poradkyně nějakého soudce a táta je právník. Jinak je mi 17 let a jsem neustále volný. Proč, to vám tady ,,prcek,, řekla.“ A usmál se na mě. Ale já vůbec nevnímala. A kreslila si. Když bylo chvíli ticho, tak jsem zvedla hlavu a všichni se dívali na mě. Já jsem se divila, co se děje, když učitelka řekla ,,No tak se někam posaď. Asi bude nejlepší si sednout… tady ke Katce se kterou se již trochu znáš.“ A já jsem nasadila vyděšený výraz a prudce jsem zvedla hlavu, až mě bolely svaly. Se kterými jsem rychlím pohybem cukla. A Petr se usmál a sedl si klidně vedle mě. Usmál se a s radostí řekl ,,Tak ty se jmenuješ Katka? Hm. Úplně stejně jako moje matka. Ona je taky Kateřina. A co příjmení?“ a kámoška co seděla zamnou řekla ,,Urbánková, ale tady říkáme Liang Siu.“ ,,CO?“ podivil se Petr ,,Proč zrovna Liang Siu?“a já řekla ,,Je to moje přezdívka, kterou jsem dříve používala na Vietnamským chatu. A už mi zůstala. Hlavně od té doby, co ji zjistili v karate. Jinak mi už potom neřekli.“ A dál jsem si naštvaně kreslila.
Kreslila jsem zrovna jelena na kamenném vrchu. A když to uviděl Petr, tak mi řekl ,,Krásně kreslíš. Odkud to umíš?“ a já mu odpověděla ,,To už od mala. Mám na to nadání.“
Potom zazvonilo na přestávku a já chtěla jít na záchod. Když mě zastavila třídní učitelka a řekla ,,Že se s ním trochu znáš a si jediná s kým komunikuje, tak ho tu trochu proveď. Prosím tě o to.“ Já si povzdechla a kývla tomu. Učitelka to oznámila Petrovi a ten s radostí kývl. Pro mě to bylo jako za trest.
Nic jiného mi ale nezbylo. Naštěstí mi tu přestávku dal pokoj. A nechal holky, aby ho
zpovídaly. Byla jsem ráda, že mi dal aspoň chvíli pokoj, ale nějak jsem to zakřikla. Když sem vyšla ze záchodu, tak tam čekal před dveřmi a řekl ,,Tak Kači. Kde jsou tady pánský záchody?“ já se naštvala a zavedla jsem ho k pánským záchodům. Tam jsem na něho musela počkat, aby se neztratil. Což bych ráda. A když zazvonilo na hodinu, tak jsme běželi rychle do třídy, protože jsme měli právě matematiku a z ní jsme neměli dvakrát nejlepší učitelku. Když jsme došli do třídy, tak jsme se omluvili a Petr musel k tabuli se představit. Byla to docela sranda, jak se představoval. A když to skončilo, tak ho učitelka vyvolala k tabuli. Já si vytáhla sešit a zadaný příklad jsme měla hned vypočítaný, a tak jsem si opět kreslila. Učitelka mi nevěnovala pozornost, protože jsem byla na matiku jedna z nejchytřejších. A tak jsem měla většinu dne volného. Když jsem ale viděla Petra s tím zápasit, tak jsem se začala smát, ale najednou se pousmál a všechno bezchybně napsal. To mě udivilo, ale trvalo mu to déle než mě, tak mě to neštvalo. Když si sedl, tak vyvolala učitelka mě. Zadala mi jeden z nejtěžších příkladů, ale já ho zvládla v pohodě. A opět během chvilky jsem ho měla vypočítaný. A měla na kontě další jedničku. S úsměvem jsem si sedla a zase kreslila. Když se mě Petr zeptal ,,Proč si pořád kreslíš?“ a já odpověděla ,,Tak to mám raději spát? No to se mi zrovna nechce.“
Skončila další hodina a následovala obědová přestávka, já šla na oběd a za chvíli byl u mě Petr se slovy ,,Máš mě tu provést. A né jít na oběd.“ Ale já odpověděla ,,Než abych tě tu prováděla, raději půjdu na oběd.“ A šla jsem dál. Rychle jsem se naobědvala a sotva jsem vyšla z jídelny, tak na mě čekal. A plno holek kolem něj. Já jsem kolem něho prošla a on šel zamnou jako pejsek. A všechny holky za ním. Došla jsem do třídy a nemohla jsem se dočkat až bude konec.....