nešťastná láska
Nešťastná láska
Ne všechny cesty vedou do nebe,
Jen jedna mě právě k tobě vede.
Je to cesta plná zvratů,
Ze které není návratu.
Nesmím se zpět ohlížet,
Jinak zůstanu někde slabá ležet.
Když cítím, že už k cíly cesta vede,
Jen tak lehce to po ní nepojede.
Už jsem u samého cíle,
Už mi zbývá pouhá míle.
A pak už snad v náručí tvém se objevím,
A lásku svou k tobě projevím.
Už už jsem jen malý kousek od tebe,
Už nevedou mé kroky do nebe.
Teď už opravdu jen s tebou jsem,
A věnuji se pouze tobě jen.
Už ve tvém náručí se choulím,
Mé oči na tebe koulím.
Jsem právě teď moc šťastná, už nikdy nemůžu být nešťastná.
To možná tenkrát ano, když jsem byla s tebou,
Ale teď už tomu tak není, teď mě mé city zebou.
Proč tenkrát to bylo tak hezké,
Já nemusela jít do brány nebeské.
Teď musím se ptát pořád proč?
Mé srdce říká tak už skoč.
Skoč z té skály vysoké a plné stesku,
Nedávej si tam tu desku.
Vždyť teď víš, že nemáš pro co žít,
Že můžeš klidně a spokojeně odejít.
Teď už tě nikdo ve své dlani nebude hřát,
A říkat ti, jak tě má rád.
Ten někdo už pryč odešel,
A jiný místo něj nedošel.
Teď už vím, jaké je ztratit lásku,
A svůj život dát v pásku
Teď už vím, jak doopravdy bolí láska,
Když ji přikreje ošklivá a všemocná páska.
Ta páska si říká lež,
Je ošklivá a je velká jako věž.
Bolí mě to moc, i když je tu temná noc,
Ale vím, že ty už se zpět nevrátíš,
A mé trápení nezkrátíš.
Budeš už jen na vždy s ní,
S tou, kterou miluješ a sníš.
Tak mi dovol už jen nakonec pár slov říct,
Nezbylo mi po tobě už vůbec nic.
Teď už řeknu ti jen sbohem, lásko má,
Už navždy budu jenom tvá.
Teď už ale musím jít, ta skála na mě zase volá,
Ať už skočím, že mi to moc trvá.
Nepokoušej se mě najít ani hledat,
Mě už stejně nenajdeš.
Teď už vím, že to cele s tebou byla jedna velká bolestivá lež