Jdi na obsah Jdi na menu
 


Černý vlk

25. 1. 2011

                       Černý vlk

 

Jednou, pár dní po té, co jsme se přestěhovali do nového města jsem šla do nové školy.

Myslela jsem si, že když se přestěhuji, tak zatajím svoji minulost, ale velice jsem se zmýlila.

Už od čtvrté třídy mám potíže s akné na obličeji. A vždy jsem se chovala jako slušňáček. To vše jsem chtěla změnit. Zapomenout na všechno zlé, ale i dobré. Zapomenout na smrt mé fenky Kikinky, která před pár dny zemřela. Zapomenout na to, jak jsme chodili do lesa stopovat srnky, jak mě bránila před zlem a na to, že se nenechala pohladit od jiných dětí. Byla to moje ochranka.

Jenomže jak zemřela, tak zemřela i část mě, protože jsem s ní vyrůstala od školky. Dělila se s ní o ty dobré časy, ale i o ty špatné. Byla moje nejlepší kamarádka.

A tady na to vše jsem chtěla zapomenout. Z vesnice do města. Daleko od pravého domova a od kamarádů…

     Poprvé jsem šla do nové školy, ale bylo to, jako bych šla do té jedné a té samé. I když jsem byla hezky namalovaná, a chovala se jinak, tak jsem se svých zvyků nezbavila. Zapomněla jsem se o přestávce seznamovat a místo toho jsem seděla jako zaschlá švestka na jednom místě. Bylo to hrozné. Když si ke mně přisedla jedna holka a zeptala se mě na jméno odpověděla jsem jí ,,Jmenovala jsem se Katka, ale nyní mi všichni říkají Liang Siu.“ ,,Liang Siu? Co je to za jméno? Zní to jako pro šikmooký.“ Podivila se ta holka a já ji na to řekla ,,Však ano. Je to jméno pro šikmooký, protože jsem dříve chodívala na Vietnamský Chat. Tam jsem se učila Vietnamsky, ale moc dobře mi to nešlo. A nakonec jsem našla kroužek a tam se učilo Japonsky, a tak to používám jako japonské jméno.“ A na to si ta holka stoupla a řekla ,,Jsi nějaká vadná.“ A já na to nic neřekla. Prostě a jednoduše jsem se chovala jako vždy. Na všechno jsem kašlala a myslela jenom na Kikinku a na srnky, které už neuvidím.

     Najednou jsem viděla jednoho kluka, který seděl sám v rohu úplně vzadu ve třídě. Připadalo mi, že se chová podobně jako já, a tak jsem vstala a šla k němu.

Když jsem mu řekla ,,Ahoj. Jak se jmenuješ?“ tak mi neodpověděl, ale kluk vedle přes uličku mi řekl ,,Je to blázen. S nikým nemluví a učitelé si ho nevšímají. Nikdo o něm nic neví. Je to prostě blázen.“ A já mu japonsky řekla ,,Taj džoba?“ což znamená ,,Jsi v pořádku?“ A on mi japonsky odpověděl ,,Hay“ docela mě to udivilo, že mi rozuměl, ale byla jsem ráda, že promluvil.

Aspoň něco dobrého v hrůzném dopoledni…

      Odpoledne se mě mamka zeptala ,,Jak bylo poprvé ve škole?“ a já ji odpověděla ,,Je to stejný jako u nás, ale poznala jsem tam kluka,,nom  co mluvil japonsky. Byl zvláštní. Můžu jít po obědě ven? Viděla jsem tu nedaleko les. Šla bych se tam podívat.“ A mamka řekla, že můžu.

     Tak jsem po obědě vyrazila ven. Ze zvyku jsem popadla vodítko a šla jsem, jako kdyby semnou šla i Kikinka. V lese jsem si sundala vodítko z pasu a  dala ho v půl. Potom jsem se připravila a zlehka jsem pobíhala, jak jsem byla zvyklá. Když najednou šustlo listí ve křoví, zamnou.

Rychle jsem se otočila a viděla jsem černého vlka. Cenil na mě zuby. Ze strachu jsem volala Kikinku, ale nikdo nepřišel. A tak jsem se rychlo otočila běžela jsem, co mi nohy stačily. Najednou se ten vlk za mnou rozeběhl. Byl moc rychlí na to, abych mu utekla, a tak jsem se rozhodla vylézt na strom. Využila jsem rychlého běhu a co největší silou jsem se odrážela po kmeni jednoho stromu a vylezla tak na nejnižší větev. Po chvíli, co ten vlk na mě zaútočil tam přišel ten kluk ze třídy. Všimla jsem si ho už z větší dálky, a tak jsem začala volat ať sem nechodí, že je tu vlk. A na to rychle zareagoval a běžel ke mně.

    Když mě viděl na stromě a toho vlka pod ním, tak popadl mé vodítko a dal mu ho kolem krku.

Divila jsem se, jak to, že ten vlk mu nic neudělá, když mi řekl ,,Už můžeš slézt. Teď ti nic neudělá.“ Celá vyděšená jsem ho poslechla a řekla ,,Jak to, že ti nic neudělal?“ a on mě zavedl k tomu křoví. Hned za těmi větvemi byli dveře a ty vedli do tajného domu, co byl pod zemí. Ten kluk mě tam vzal a když viděl, že mám na noze krev, tak mi řekl ,,Mám ti to ošetřit. A nebo to uděláš sama?“ já se divila o čem to mluví, když jsem se podívala na nohu a viděla tu krev. Jak jsem to viděla, tak jsem řekla, že je to dobrý, že to nepotřebuji ošetřit. A on mi podal lékárničku a řekl ,,Buď si to uděláš ty a nebo ti to ošetřím já.“ A já na něho vyjekla ,,Proč si myslíš, že bych si to měla ošetřit?!“ a on mi odpověděl ,,Protože městské holčičky nemají obranyschopné látky, aby se jim tyto rány zahojili.“ A já mu řekla ,,Pokud sis nevšimnul, tak nejsem městská holčička. V lese vyrůstám a dokonce jsem v něm jeden čas žila. Mě ta rána vůbec nevadí.“…

     Konečně skončila ta nekonečná cesta tou dlouhou chodbou. Došli jsme ke starým zchátralím dveřím. Když je otevřel, tak se od nich linulo ostré světlo. Jak mile jsme vstoupili dovnitř, tak se mě zeptal jak se jmenuji a já řekla ,,Jmenovala jsem se Katka, ale potom mi všichni začali říkat Liang Siu. Toto jméno jsem si vymyslela jenom tak a už mi zůstalo, tak si vyber. A také mi někteří mí kamarádi říkali Mirka. To je z příběhů, co píši a zároveň mé oblíbené jméno. Tak si  můžeš vybrat.“ A on řekl, že mi bude říkat Katko. A potom jsem se zeptala  jak se jmenuje a on řekl ,,Kdybych ti to řekl, tak se mi budeš smát.“ a já řekla, že se smát nebudu. Tak se tedy nadechl a řekl ,,Jmenuji se………Černý Vlk.“ Já jsem vyvalila oči a zeptala jsem se ho, kdo mu dal toto jméno a on  mi odpověděl ,,Mí rodiče, kdo jiný. Ale s tím, že je na mě něco divného.“ Potom se otočil ke mně zády a zeptal se mě ,,Znáš pohádku Shrek?“ a já mu řekla ,,No to je jasný. Ale proč?“ Nachvíli bylo ticho a potom jsem si vzpomněla na Fionu ,,Ve dne taková. V noci jiná. To je kletba má.“ Řekla jsem a ten kluk mi na to kývl. Potom jsem řekla ,,Tak že se každou noc měníš v černého vlka? A co to bylo za vlka, co mě napadl?“ a on mi opověděl ,,To je Ishida. Její úkol je hlídat tuto skrýš a odhánět lidi. Je to moje matka.“ A potom ji pohladil po hlavě. A já se ho zeptala ,,Jak to, že je tvá matka vlk a ty se v něj měníš? A co tvůj otec?“ a Černý Vlk mi řekl, ať si sednu a že mi tu nohu raději ošetří a přitom mi řekne, jak to je.

Tak jsem se posadila na jednu židli, co tam byla a Ishida si položila hlavu na mé nohy. Černý Vlk se divil, jak to že se ke mně najednou lísá a já řekla ,,Měla jsem fenečku. Jmenovala se Kikina a byla to moje nejlepší kamarádka. Pravidelně skoro každý den jsme chodili do lesů stopovat srnky a hrály si spolu. Byly jsme nerozlučitelný pár. Ale už byla stará a matka země si ji vzala k sobě. Nyní má hrob v jednom lese, kam nikdo nechodí, kvůli kletbě. Jenom já a Kikina jsme se tam odvážili jít. Byl to nádherný kus lesa. Nebylo tam náznaku lidské stopy. A všude lesní zvěř. Naučila jsem se té zvěři naslouchat a byli doby, kdy jsem si i některé zvíře pohladila. Asi cítí to, jak umím se zvířaty zacházet, a nebo mi jednoduše věří, protože věřím já tobě.“ A na to jsem cítila slabé píchnutí. Měla jsem na noze dlouhý a hluboký škrában, který se musel zašít. Byla jsem proti, ale nakonec mě Černý Vlk přemluvil. Ishida cítila, že mám strach, a tak mi podala kus hadry. Zprvu jsem netušila, co tím myslí, ale potom jsem pochopila, že to mám skousnout. Tak jsem si to tedy dala do úst a Černý Vlk vzal rozpálenou jehlu a nit a začal mi tu ránu zašívat. Bolelo to více, než kdybych dostávala tisíce ran bičem.  Myslela jsem, že mi ta noha upadne.

    Jak mile začal šít, tak začal i vyprávět ,,Jednou když se otec procházel se svým psem v lese, tak ho prý potkala žena. Byla to cizinka a držela v ruce jedno malé štěně a jedno dítě. Když to dala mému otci, tak po chvíli viděl, jak se za ní ženou nějací lidé a nadávají ji ,,Ty čarodějnice. Co jsi udělala s dítětem krále.“ Bylo to prý neuvěřitelný, protože žádný král neexistoval v tu dobu.

A najednou slyšel ,,Nyní proklínáme ty, jenž drží dítě našeho krále. Oni sami budou mít děti, ale zohavené.“ A  potom vzal to dítě a chtěl ho vrátit, ale nikdo nikde nebyl. Jenom na tom místě, kde zabili tu cizinku, kvetli tulipány. A tak vzal Dítě i štěně a staral se o ně jako o vlastní.

Za pár dní na to umřel tátův starý pes a štěně zmizelo. A dítě najednou také zmizelo. Otec si myslel, že mu ze všeho hrabe v mozku, ale tímto jenom viděl starou kletbu naší rodiny.

Potom jsem se narodil já. Do mých sedmi let bylo všechno v pohodě, ale najednou zmizel táta v lesích a máma se změnila v černého vlka. Asi do mých desíti let jsem jí rozuměl jako člověku, ale potom jsem jí přestal rozumět a musel jsem se starat o sebe sám. Ze začátku jsem na sobě nepoznal nějaké změny na těle. Ale čím víc jsem rostl, tak jsem viděl, co semnou je. Ale nikde nic o zrušení kletby není, tak mi to asi zůstane...“ A na to došil poslední steh. Když už jenom zbylo odtrhnout nit, tak jsem sebou cukla natolik, že mi skoro všechny stehy vyjely.

A tak to musel Černý Vlk šít znovu, ale tentokrát to více bolelo, protože jsem se neměla na co soustředit. Ale přežila jsem to.

     Když už konečně bylo po šití, tak jsem mu velice poděkovala a chtěla odejít, ale hned, jak jsem stoupla na tu nohu, tak jsem spadla na zem. Jako bych tu nohu nemohla ovládat.

Při tom pádu jsem měla veliké štěstí. Kousek ode mne byli totiž postavené hřebíky. Černý Vlk hned ke mně běžel a postaral se o mě. Naštěstí jsem u sebe měla mobil, a tak jsem zavolala domů,

že přijdu až zítra, a že jsem se seznámila s novými kamarády a chtějí, abych u nich přespala.

Vím, byla to lež, ale co jsem v tu dobu měla dělat…

    Přes den to bylo dobrý. Neustále jsem si nedala říct a pokoušela jsem se chodit, ale nešlo to. A tak jsem se na tu nohu naštvala a začala ji zahřívat třením rukou kolen žil a cév.  Po deseti minutách jsem cítila v té noze teplo, a tak jsem tedy zkusila stoupnout. A ono se to podařilo.

Jenomže mě ta noha bolela, jako bych stála na hřebících. Nedokázala jsem tu bolest vydržet, tak jsem si šla tedy lehnout do postele a během chvilky spala.

     Sotva se začalo stmívat, tak jsem se probudila a kulhavě jsem hledala Černého Vlka, ale nikde jsem ho nenašla. Jenom jsem viděla nějakou ženu, jak dělá něco k jídlu.

Hned mi docvaklo, že to bude asi Ishida. A měla jsem pravdu.  Když jsem si stoupla do dveří, tak mi řekla ,,Neboj se mě. Nic ti neudělám. Vím o tobě hodně věcí. A vím i o Kikině. Měla jsi ji velice ráda, když ses musela kvůli tomu i odstěhovat.“

A já na to řekla  ,,A jak to, že o mě toho tolik víte?“ a ona už neodpověděla.

Chvíli bylo ticho a potom se najednou ozvalo křičení a hned potom vytí.

Najednou mi Ishida řekla ať zavřu dveře. Já ji poslechla a při zavírání jsem nakoukla ven. Viděla jsem Černého Vlka zavřeného v kleci. Když jsem zavřela ty dveře, tak jsem na něj zeptala. Ishida mi dala večeři a potom si přisedla a řekla ,,Já se měním v člověka před západem slunce, a Černý Vlk se mění ve vlka až po západě slunce, takže ho stíhám zavírat. Ale když není zavřený, tak pokaždé uteče a napáchá strašné škody. Stalo se že i dokonce zabil jednoho člověka. Ale on si to nepamatuje. Až se promění úplně, tak za ním můžeš, ale nyní je velice rozzuřený.“ Já si dojedla večeři a chtěla odnést nádobí, jak jsem byla zvyklá. Jenomže jsem zapomněla na tu nohu a hned jak jsem vstala, tak jsem spadla. Potom si toho všimla Ishida a řekla mi, ať si sednu, že se mi na to podívá.  Mě se moc nechtělo, protože jsem něco tušila a měla strach, ale Ishida mě uklidnila. Tak jsem si tedy sedla a ukázala tu nohu.

Najednou se mě zeptala, jak se mi to stalo a já řekla ,,Utíkala jsem před tebou. Ty si to nepamatuješ? Chránila jsi dům a já nevěděla, že tu nějaký je. A při útěku jsem vyskakovala na strom a o nějakou větev jsem se poranila. Černý Vlk mě to ošetřil a zašil.“ Ishida se mi omluvila a potom řekla ,,Tak to jsi byla ty? Ta holčina, co se mě tak bála?“ Já na to jenom kývla hlavou.

Najednou jsem cítila takové lehké píchnutí v té ráně. Strachy jsem sebou cukla a Ishida mi řekla ,,Ta rána není dobrá. Zřejmě ti hnisá.“ A já ji na to odpověděla ,,A nemáte tady kus hadry, nůž a trochu vody?“ a Ishida mi to během chvilky donesla. Potom jsem nožem rozřízla ty stehy a hadrou, která byla namočená ve vodě, jsem si tu ránu vyčistila. Bolelo to jako čert, ale musela jsem to vydržet. Nic jiného mi nezbylo.

    Po chvíli mě ta moha přestala bolet, a tak jsem vzala kus provazu a jak jsem tu hadru měla přiloženou na ráně, tak jsem ji tam přivázala, aby na té ráně držela.

Hned jak jsem mohla, tak jsem šla za Černým Vlkem, abych se na něj podívala, ale v kleci nebyl.

Vyběhla jsem ven a tam jsem ho viděla s Isidou, jak spolu dovádějí.

Najednou se ozvalo několik výstřelů a potom jsem jenom viděla Ishidu ležet na zemi, mrtvou.

Potom jsem se otočila tím směrem, co vycházeli ty výstřely a viděla jsem tam dva lidi. Zřejmě muže a ženu, ale na tu dálku jsem to nepoznala.

Sotva jsem otočila pohled na Černého vlka a Ishidu, tak na mě Černý Vlk vyskočil a chtěl mě napadnout. Jenomže se opět ozvali ty výstřely. Černý vlk se jenom začal divit a potom utekl někam pryč.  Já chtěla běžet za ním, ale nemohla jsem. Ta rána se mi opět otevřela a měla jsem co dělat, abych se doplazila do nějakého úkrytu. Potom jsem jenom ze křoví viděla, jak odnášejí Ishidu, jako Černého Vlka, pryč.

       Ráno jsem se probudila čistá a umytá. Divila jsem se, kde to jsem, když ke mně přišla mamka a zeptala se mě ,,Kde sis udělala tu ránu na té noze?“ a já se jenom otočila, protože jsem byla vyděšená ještě z toho, jak zabili Ishidu. A neustále jsem myslela na Černého Vlka.

Když najednou vešli dva lidi. Podle postav jsem poznala, že to jsou ti, co zabili Ishidu a tím, že ke mně přišli, mě naštvali ještě víc.

Přisedli si k mé posteli a potom mi jeden z nich řekl ,,Měla jsi štěstí, že tě ten vlk nezabil. Jdeme po něm už pěknou dobu. Před třemi roky se nám ztratili z pozorování a nyní jsme je našli tady v lesích. Ještě nám chybí ten černý vlk, který tě napadl. Výš kde je?“ a já jim v klidu odpověděla ,,Ne, to nevím. Byla jsem v tom lese poprvé, když jsem slyšela výstřely a potom na mě ten vlk vyskočil. Byla jsem vyděšená. A kde je ten, kterého jste ho zabili?“ a na to mi odpověděl ten druhý člověk, nebyl to muž, ale to žena, a tak mi odpověděla ,,Ona není mrtvá. Je v odchytném středisku, kde ji nyní studují. Protože nikdo neví, jak tento druh přežívá. Jsou jedineční jednou vlastností…“ a než dořekla jakékoliv slovo jsem do toho vlítla já a řekla ,,Jedineční v tom, že se mění v člověka a nikdo nikdy neví jakou mají podobu.“ ,,Přesně tak. Odkud to víš?“ zeptal se mě ten chlap a já mu  odpověděla ,,Nejsem slepá. Viděla jsem jak jste ji zastřelil. Byla to žena a když jste ji nakládali, tak to byl černý vlk. A navíc se o takové to věci velice zajímám, ale proč vám to vlastně říkám. Stejnak mi to nijak nepomůže najít dobré kamarády a už vůbec ne přátele v lesích. Tím myslím lesní zvěř.“ A potom jsem se otočila k nim zády.   Naštěstí tam vešel doktor a museli odejít, protože mi museli zkontrolovat nohu. Takže mi nestačili položit více otázek. A to mě zachránilo.

        Konečně mě pustili domů. Dostala jsem berle, takže jsem stěží chodila, ale do školy jsem stejně šla, protože jsem mamku přemluvila. Ale ještě jeden den jsem musela být doma. Měla jsem správně ležet, jenomže jsem si nedala říct a na zahradě jsem se pokoušela chodit.

Po asi tak třech hodinách chození se mi podařilo tu nohu rozchodit. A byla jsem velice ráda…

     Další den na to jsem konečně šla do školy. Dozvěděla jsem se, že je v naší třídě nová holka a nový dva učitelé tělocviku. Když jsem vešla do třídy, tak jsem viděla Černého Vlka sedět na jeho místě a bylo poznat, že je velice smutný. Tak jsem tedy k němu šla a zeptala se ho ,,Jak se ti vede? Nechceš s něčím pomoct?“ a on se na mě podíval a najednou se usmál a řekl ,,Teď je všechno dobrý. Měl jsem strach, že se ti něco stalo, jak jsem na tebe skočil. Ale musíš pochopit, že jako vlk se stěží ovládám a navíc jsem tě chtěl chránit. A když jsem utekl, tak jsem viděl jak odnášejí mámu pryč. A tebe, jak někam zalízáš. A potom jsem jenom viděl, jak tě také odnášejí.“

A na to jsem se zasekla a řekla ,,To oni mě odnesli pryč?“ a Černý Vlk na to kývl hlavou.

Když najednou do třídy přišla ta nová holka. Vypadal dosti otřesně a chování měla pod mojí úroveň. Vypadala jako by přišla ze středověku. Všichni se jí smály a ona se hned rozplakala. Bylo mě jí líto, a tak jsem se dohola na jedné věci s Černým Vlkem a potom jsem šla za tou holkou. Když jsem ji objala, tak se mě lekla. Byla vážně jako ze středověku, ale bylo poznat, že to hraje. Rozkapané oči a ještě k tomu nejdražší parfém. Tak na to jsem ji dostala a do ucha jsem ji pošeptala ,,Proč chodíš jako ze středověku a máš na sobě parfém tady za několik tisíc. Výš já jsem na parfémy alergická. Jenomže používám různé léky, tak mi nikdy nic nenajdou. Tak přestaň hrát to divadlo a raději se obleč do oblečení, které máš v tašce.“ Usmála jsem se na ni jako bych ji chtěla zabit a ona si vzala tašku a odešla.

    Zrovna začalo zvonit a ta nová holka přišla do třídy úplně jinak oblečená. Všichni ve třídě koukali. Jenom já a Černý Vlk jsme se tvářili znuděně. Potom vešla do třídy třídní učitelka a začala nám představovat novou žákyni. A jako naschvál ji posadila ke mně. Hnedka jsem potichu začala mumlat a jediný, kdo to slyšel, byla ta nová holka, která se jmenovala Irena Mýlková.

A najednou se ze třídy ozvalo ,,A máš měkké a nebo tvrdé i?“ a Irena naštvaně řekla ,,Tvrdé. S měkkým neznám.“ A já se smíchem řekla ,,Je to na tobě vidět. Že jsi s tvrdým y.“ a celá třída se začala smát.  Jenom Irena byla naštvaná. A tak jsme si z ní dělali skoro celý den srandu. Až do té doby, co jsme měli tělocvik. Kupodivu jsme byli spojeni kluci a holky dohromady. Já i Černý Vlk jsme byli nejmenší a oba jsme stáli na konci řad. Ale holky byly na jedné straně tělocvičny a kluci na druhé straně.  Když ke mně přišla ta nová učitelka a všimla si mé nohy. Tak mi řekla ,,A s tímto chceš cvičit?“ a já jsem řekla ,,Hay“ a ona mi řekla ,,Ale nemysli si, že tě budu šetřit. A na to jsem ji ukázala papír, že nesmím moc běhat a cvičit můžu jenom to, co si vyberu. To ji zarazilo. A tak se nám představila a měla stejné příjmení jako Irena, a když jsem si to dala dohromady, tak mě došlo, že mě sledují a Irenu na mě napíchli jako štěnici, tak že si nyní budu muset dávat pozor na ni i na její zřejmě falešné rodiče. Protože jsem nějak tušila, že to vůbec nejsou tělocvikáři a až nějak moc se zajímali o mě a Černého Vlka.

    Sotva jsem se začala rozhýbávat, tak si mě všimla učitelka a zeptala se mě ,,Co to děláš? Vždyť holky dělají něco jiného.“ A já jí řekla ,,Já mám vlastní pravidelnou rozcvičku, ještě z dřívějška.“ A řekla jsem jí to tím způsobem, že musela poznat to, že vím kdo jsou. Ta učitelka se na mě vážně podívala a potom holkám nařídila, ať vytáhnou všechny žíněnky a udělají z nich koberec.

      Jakmile byl ten koberec hotov, tak jsme měli za úkol si sednout dokola. Potom se nás zeptala, kdo z nás umí nějaké gymnastické cviky. A Irena se jako nějaký šprt přihlásila. A potom se nás všech ta učitelka zeptala ještě jednou, jestli by se někdo ještě nenašel. Ale nikdo se nepřihlásil. A tak tedy řekla Ireně, ať nám ukáže něco z gymnastických přemetů na žíněnkách. Byla jsem velice zvědavá, co umí a myslela jsem si, že to bude taková klasická gymnastika, ale ono se kázalo něco jiného. Podle seskupení cviků jsem poznala, že je to nějaká forma z bojových umění.

Když ale udělala špatný krok a spadla, tak jsme se jí všichni začali smát. A potom k ní běžela učitelka a zeptala se jí, jestli ji nic není. Když jsem řekla ,,Forma Setin. Že ano?!“ A ta učitelka se otočila a řekla ,,Ano. Odkud to znáš?“ a potom jsem vstala a udělala ty samé cviky, co dělala Irma, ale já je udělala bez jediné chybičky. I když mě potom o něco více bolela ta noha. Všichni na mě koukali, jako vyorané myši. Nebyly zvyklí, že někdo umí takové to věci a tak mi začali i pleskat.

    Najednou mě vzal ten nový učitel tělocviku a někam mě odvedl. Černý Vlk to všechno pozoroval a chtěl jít za námi, ale zastavila ho ta nová učitelka.

Došli jsme do zadní části školy a tam mi ten učitel z ničeho nic chtěl dát facku. Ale já ji zastavila krytem z karate. Když mi najednou řekl ,,Tak ty jsi karatistka? Hm… tak to je něco. A určitě jsi velice dobrá, když jsi zvládla tu formu bez jedné nohy.“ A já mu řekla ,,Mistr ještě nejsem, ale brzy budu. Stačí mi jeden jediný seminář.“ A místo toho abychom šli zpět do tělocvičny, mi chytil obě ruce. A dal mi obří rámu kolenem do břicha. Pěkně jsem si zakřikla, ale nic mi to neudělalo.  A  když mi chtěl dát další, tak jsem ten útok zastavila nohou. A vrátila jsem mu tu ránu zpět, ale mnohem silnější. Ten učitel se naštval a pořádně mě zbil.

    Asi po deseti minutách, co všichni běhali jako o život, jsme se vrátili. Ale tím způsobem. Že mě musel nést na rameni. Z toho jak mě celou zbil jsem se málem nepohla. A když mě hodil na zem, tak se Černý Vlk velice naštval a chtěl mě pomstít. Jenomže jsem řekla ,,Nech to plavat. To bude dobrý.“ Všichni se divili komu to říkám, ale Černý Vlk věděl o čem mluvím.

       Konečně skončila škola a Irena se hnedka na mě upjala jako pijavice. Hodně mě to štvalo, když jsem nasedala do auta, tak si do něj sedla také. Udivilo mě, že proti tomu mamka nic neměla. Zřejmě věděla o co jde, a tak jsem se pokoušela různě zbavit Ireny, ale bylo to beznadějné, když jsem dostala nápad….     Pozvala jsem k nám několik dětí ze třídy a mamku přemluvila na oslavu toho, že jsme tady.  Plno dětí souhlasilo, a tak jsme se daly do příprav. Pozvala jsem i Černého Vlka, který byl velice rád, ale objevil se jeden problém. Oslava byla dlouho do noci a on musel před setměním zmizet. A tak jsem musela něco vymyslet. A taky že vymyslela. Rozhodla jsem se, že to budeme dělat na zahradě, kde jsme měli veliký bazén a mnoho místa. Odtamtud může Černý Vlk utéct, kdy se mu zachce. A zároveň mě napadlo ,,Co kdybych mu vymyslela nové jméno, aby se mu nemuselo říkat Černý Vlk.“ A hned jsem popadla diář se jmény. A hledala jsem strašně dlouho. Když jsem viděl v televizi moji oblíbenou pohádku a tam byl pes jménem Artur. A hned jsem měla nějaké jméno.

         Nastal další den a po škole se začali všichni scházet. Jako první přišla Irena a hned po ní přišel Černý Vlk.  Hned jak přišel, tak jsem ho zavedla do pokoje a řekla jsem mu ,,Jenom mě tak napadlo, jestli by nebylo lepší mít jinačí jméno. Černý Vlk je může lehko na tebe nasměrovat, a tak jsem ti vymyslela jiné jméno. A dokonce ti ho můžu změnit i v kartotéce. Když budeš chtít.“ A Černý Vlk s tím souhlasil, a tak jsem mu řekla to jméno ,,Budeš se jmenovat Artur. Líbí se ti to jméno?“ a on jenom kývl. Divila jsem se proč nemluví, když jsem ale otevřela dveře, tak za nimi stála Irena. Měla jsem na ni veliký vztek, ale jako na potvoru tam přišla mamka a řekla ,,Máš tu další hosty, měla bys je jít uvítat. A vy dva běžte raději dolů. Bude to lepší.“ A tak jsme všichni šli dolů. A mamka šla předemnou. Když jsme si všimla kousku kůže na jejím krku.  

Chtěla jsem jí ten kousek utrhnout. Ale jak si to nešlo. Když jsem zakopla a málem jsem spadla, tak jsem strhla ten kousek kůže. Ovšem nebyl to jenom nějak malý kousek kůže. Byla to celá maska, která napodobovala tvář mojí mamky. Podle tváře jsem poznala, že to moje maminka není. A už jenom to chováni mi bylo podezřelí. Najednou jsem dostala záchvat vzteku a začala jsem do té cizí ženy bít z plných sil. A málem bych ji zřejmě zabila, kdyby mě Irena s Arturem nezastavili. Ale neustále jsem křičela ,,KDE JE MOJE MAMINKA!!!“ A byla jsem vzteky bez sebe. Když se ta žena zvedla a odhalila svoji tvář celou, tak jsem jenom naštvaně koukala a v duchu se ptala, proč se to děje zrovna mě. Když jsem se naráz sklátila k zemi a začala brečet. Artur si ke mně klekl a objal mě a dokonce i na Ireně šlo poznat, že cítí nějakou lítost.

A potom mě ta žena posadila na židli a udělala mně, Arturovi i Ireně horkou čokoládu. A potom mi řekla ,,Výš Kači. My jsme získali tvoji krev i krev tvého kamaráda Artura. Víme o něm i to, že jeho pravé jméno je Černý vlk. Oba máte v krvi něco, co způsobe je, že jste skoro bez nemocí. Nějaké speciální látky, které by jednou mohli pomoct lidstvu. I když ty Arturovi jsou silnější, tak ty tvoje jsou vzácnější. Máš tam něco, co mají i žraloci. Nějaké látky proti rakovině. I Artur je má, a tak jsme se dohodli vás dát dohromady. A o svoje maminky se bát nemusíte ani jeden. Obě jsou v pořádku. A hlavně v bezpečí….“  Když jsem se ale tak zamyslela a podívala na Irenu, tak jsem položila otázku ,,A co mělo znamenat ten výstup včera v tom tělocviku. Irena možná umí formu Setin, ale měla by více trénovat. Ale co měl znamenat ten chlap, co mě tak surově zbil? A ta ženská si na mě zasedla i na Arturovi.“  Ta žena, co se vydávala za moji maminku, se divila o čem to mluvím, když jsem vtáhla tričko a ukázala ty modřina po těch ranách, co jsem dostala od toho učitele. Ta žena vzala telefon a hned telefonovala na nějakou tajnou linku.

     Na zahradě zatím probíhala párty. A všichni se velice bavili. Byla diskotéka a dokonce se někteří koupali v bazéně. Byla jsem ráda, že se aspoň někdo baví…

    Najednou k našemu domu přijelo policejní auto. Ta žena jim šla otevřít, když najednou šli rovnou ke mně a k Arturovi. Byli jsme docel vyděšení z toho co se stane. Bylo to docela v pohodě. Ale musela se zrušit párty. Policajti to tam všechno vyklidili a potom nás naložili do auta a někam jsme odjeli. Ale bylo to tajné místo, protože jsme dostali pásky na oči. Za tu cestu jsem poznala, že jedeme  lesem.

    Po dlouhé jízdě jsme konečně zastavili. Když nám odvázali oči, tak jsme viděli své matky. Obě leželi na lůžkách vedle sebe. Byli tak bezbranné, ale potom mě i Arturovi došlo, že jeho mamka je člověk a to znamenalo, že se brzy Artur promění ve vlka.

Rychle jsem se zeptala na klec, ale tu neměli, ale našla se jedna volná místnost, a tak nás do ní zavřeli. Naráz se setmělo a mě se po tom celém dni chtělo spát. A během chvilky jsem byla tuhá.

    Najednou jsem cítila, jak mě něco olizuje. Byl to Černý Vlk. Byla jsem ráda, že ho vidím. Potom jsem otevřela dveře a vyšli jsme z té místnosti ven. Když jsem viděla někoho ležet na zemi. Byl to jeden z profesorů, co studovali naši krev. A potom začal Černý Vlk výt směrem ke kanceláři hlavního vedoucího.  Šla jsem potichu k těm dveřím. Když se najednou otevřeli a ozvalo se ,,Pojďte dál, už na vás čekáme.“ A tak jsem první vešla já a potom hned Černý Vlk. Když jsme viděli, že ta žena, co se vydávala za moji mamku a další její spolupracovníci jsou svázáni, tak jsem se zeptala ,,Co potřebujete? Nestačilo vám to, že jste mě tehdy zbili?“ a muž co byl učitelem řekl ,,Ne! To bylo jenom varování, pro tady tyto lidi, ale přišli na to velice pozdě.“ A namířil na mě zbraň. Ale jak mile vystřelil, tak přede mně skočil Černý Vlk. Naštěstí to byla jenom uspávací šipka. Ale stačilo to k tomu, abych se pořádně naštvala a to začalo být všem těsno.  Jak jsem tak zuřila, tak jsem vydala mnoho energie a najednou jsem cítila změny na těle. Začala jsem se měnit v bílého vlka. Dosti jsem se tomu divila, ale využila jsem toho, že mám nyní více síly a hned jsem jim oplatila ty rány. Pěkně jsem je dokousala.

       Když to vše skončilo, tak jsem se uklidnila a změnila jsem se zpět v člověka a hned jsem všechny rozvázala. Oni mi poděkovali, ale já byla natolik vyčerpaná, že jsem omdlela a spadla na zem.

     Za několik dní jsem se zbudila doma v posteli a byla jsem čistě umytá a převlečená.

Hned jak jsem se probrala, tak jsem volala ,,Arture!“ a na to zvedla hlavu Ishida a  potom skočila na postel a začala mě oblizovat. Byla jsem ráda, že mě tak vítá, když do pokoje vešla žena a řekla ,,Chtěla bych ti poděkovat za chycení těch lumpů. Ty dva jsme hledali už několik let. Ale pokaždé nám utekli. Ale díky tobě jsme je dostali. Díky moc.“ A já na to řekla ,,Ale kdyby nebylo Černého Vlka, tak bych to nezvládla. To on mi zachránil život. To on je hlavní hrdina.“ A najednou tam přišel. Učesaný a pěkně oblečený. Černý Vlk známí také jako Artur.

Byl pěkný, tak pěkný, že jsem se začala červenat.

Jak mě viděl Artur, že sedím a že jsem skoro v pořádku, tak ke mně běžel a objal mě. Byla jsem velice šťastná, že ho vidím, když jsem si vzpomněla na maminku a zeptala jsem se na ni. A ta žena mi řekla ,,Tvá maminka je v pořádku. Právě dělá oběd. Nemáš tak náhodou hlad?“ A já jsem na to kývla hlavou a přitom se smála. Ten den jsem byla nejšťastnější od té doby, co mi umřela Kikinka. Ale na ni nikdy nezapomenu.

    Pár dní na to jsem byla s Arturem a Ishidou venku v lese, a tam jsme dováděli, jako diví. Dokonce já, Černý Vlk a Ishida jsme se naučili jak ovládat své přeměny. Takže jsme se mohli přeměnit v člověka a nebo ve vlka, kdy jsme chtěli…

     Ale jednoho dne mi Černý Vlk řekl ,,Je čas abychom šli dál. Ty se můžeš rozhodnout jak chceš. Můžeš jít s námi a nebo zůstat. Můžu tě chodit navštěvovat. Volba je na tobě.“ To mě vyděsilo, protože jsem úplně nevěděla, co tím myslí, když mi Ishida řekla ,,My se musíme stěhovat. Jakmile zůstaneme na jednom místě, tak moc zlenivíme a potom bychom byli k ničemu. Takto aspoň držíme nějakou tradici. A nyní je čas, abychom šli o dům dál.“ Já v tu chvíli nevěděla, co mám udělat, když tam přišla maminka a řekla ,,Klidně můžeš jít s nimi. Byla by jsi mezi svými, takto to pro tebe nemá moc velký význam.“  Ale já jenom popošla k Černému Vlkovi a řekla jsem mu ,,Pochop, já jsem zvyklá na jiný život. Bez mé maminky bych to asi nepřežila, když jsem málem nepřežila smrt Kikinky. Nezlob se, ale…………zůstanu tady. Ale budeme i přesto kamarádi. Že ano?“ a Černý Vlk mi odpověděl ,,Ano budeme, až do smrti.“ A potom jsme se silně objali.

A přitom jsem mu pošeptala ,,Nikdy jsem neměla takového kamaráda, jako jsi ty.“ a na to mi odpověděl ,,Já také ne.“

    Potom jsem je šla vyprovodit do lesa. A ještě na rozloučenou jsem dala Černému Vlkovi pusu a Ishidě jsem dala náhrdelník, co nosí štěstí. Potom se proměnili ve vlky a odběhli do neznáma a já jenom přihlížela tomu, jak mizí někde v dáli.

Nakonec jsem se také proměnila ve vlka a začala jsem výt tím směrem, co oni odešli. A jako odpověď jsem slyšela vytí dvou černých vlků.

       Od té doby jsem se víckrát ve vlka neproměnila a ani Artura a Ishidu jsem neviděla.

Tak, a to je konec černého vlka…

Bůh ví, kde právě jsou a co dělají…

 

                                             KONEC

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář